Neko.love povídky

Na těchto stránkách se budou objevovat články (povídky) s tématikou homosexuálních vztahů (yaoi, yuri)

Povídky - jednorázové (yaoi)

Určeni osudem

Tady je jedna povídka která není na starém blogu protože mi jí odmítl uveřejnit (a to má jen deset stránek) tak snad se vám bude líbit :), povídku jsem psala s Nioru
Omezení 18+ Yaoi
Rist - NIoru
Cris - Já
Vaše Neko

Rist: Sedím ve velké poloprázdné síni v čele stolu. U čtvercového stolu sedí i další démoni. Dnes máme důležitou poradu, jinak bych tady nebyl. Mám dost starostí a poviností na to, abych si mohl dovolit flinkat se. Do téhle části pekla jsem přijel včera. Jen co jsem projížděl branami, jsem pochopil, že vzpoura je opravdu na spadnutí, takže tady nejsem zbytečný. Mou povinností je udržovat pořádek v pekle. Jsem tam nejvyšší, i když jsem si to nevybral sám. Moje místo v hierarchii, se v naší rodině, stejně jako v každé jiné, dědí. A tak tady teď sedím a poslouchám informace zdejšího démona, co má na starost tento úsek. "Situace se zhoršuje, drazí bratři. Jen za dnešek bylo zabito pět démonů z našich řad. A to jen díky nevoli občanů Tartaru," říká právě Vishes, velitel stráží. Přehodím si nohu přes nohu a opřu si rukou hlavu. "Zdá se, že to bude hodně zajímavé," konstatuju ležérně a dívám se z okna.

Cris: Spokojeně si hovím v křesle a koukám z okna. "Tomu říkám pohoda," usměji se.

Rist: "Která ti právě končí, jsi povolaný do Tartaru!" oznámím muži sedícího v křesle. Objevil jsem se za ním, takže vidím jen jeho záda a hlavu s černou kšticí. Byl jsem sem poslán ho přivést. I když se mi nelíbilo být poslíčkem, jinak to nešlo. Ostatní velitelé tam museli zůstat, kdyby se totiš Tartarané dozvěděli, že jsou pryč zaůtočili by. Tak jsem se musel přemýstit na jednu nicotnou planetu, planetu zvanou Zemi. A moc nadšený z toho nejsem, spíš podrážděný. Přešlápnu si. "Tak se zvedni a pojď!" řeknu nevrle. "Nemáme na tebe celej den," pozvednu obočí a dívám se mu do zad.

Cris: "A nedají si říct a nedají," usměju se křivě a shodím nohy ze stolu.

Rist: Jen si nad tím co řekl odfrknu. "Věř mi, nejsem tady dobrovolně. Kdybych nemusel ani sem nepáchnu. Tak to neprodlužuj a nehraj si na nejvěčího chudáčka na světě, zvedni ten svůj zadek z gauče a pojď něco pořádného dělat!" skřížím si ruce na břichu. Nebaví mě to tady a už vůbec ne s tímhle magorem. Chci co nejdřív pryč. Já mám práci narozdíl od něj.

Cris: Zavrčím. "Nejdu," řeknu chadně a vztanu.

Rist: Nefalšovaně se zasměju. "Takže srabík a bručoun k tomu," přestanu se smát a propaluju ho pohledem. "Víš, že já si to myslel?" zeptám se ho, i když nečekám odpověď. "Ale jak chceš," mávnu nad ním rukou. "Ty si tady hřej zadek doma, já jdu bojovat," ušklíbnu se a skloním hlavu nyní opřený o stěnu, která byla kousek za mnou. Jsem spokojený. Jsem lepší než on.

Cris: "Nezahrávej si," zavrčím a otočím se. V ruce mám malou, ale silnou plazmovou kouli.

Rist: Uchechtnu se. "Já nejsem malej fakan jako ty, abych si hrál. To přenechám tobě. Kdybych si hrál já, tak na bojišti s mečem v ruce a nepřáteli pod mýma nohama," zavrčím teď já. Úplně cítím, jak ve mně vře krev naší rodiny, nezkrotná a zuřivá.

Cris: "Já bojoval války, které si ty ani nepamatuješ. Ale už mě nebaví pokládat život za jiné, kteří jen zase vyvolají další a další," zavrčím chladně.

Rist: Povzdechnu si. "Mysli si co chceš, já tady nehodlám trčet. Vzkážu tvé odmítnutí," řeknu suše a zavřu oči soustřeďujíc se na místo, kde se chci přenést.

Cris: Nechám ho jít a znovu si sednu.

Rist: Znovu se objevím v sále. Všichni se na mě podívají. Pak zmateně zamrkají. "Kde ho máš?!" ptá se Styx, další z velitelů. Povzdechnu si a dojdu si sednout na své místo. "Náš drahý válečník zklamal, odmítl přijít a bojovat," řeknu a dívám se jim do překvapených tváří. Pak se uchechtnu "To jste vážně čekali, že ten starouš přijde?" dívám se na něj nevěřícně. "Jen si tam tak sedí a je rád, že má klid," řeknu a postavím se. "Zvládneme to i bez něj," koutek úst se mi pohne v úsměvu.

Styx: "To myslíš vážně?! Vrať se tam a dotáhni ho sem třeba násilím!" zařvu na něj.

Rist: S vyceněnými zuby se na něj otočím. "Proč?!" zeptám se drze, mám to v povaze. "Nepotřebujeme ho, jen strácíme čas a bude nás brzdit!" neudržím se a zařvu taky.

Styx: "Pleteš se. Už jeho jméno donutí minimálně polovinu povstalců, vzdát se," řeknu chladně.

Rist: "Chmmm..." vyjde mi z úst nelibě. Je pravda, že je jejich rodina velmi vážená a slavná. Jen blázen by se jim postavil. Myslím ale, že já bych to zvládl. Zavrčím na Styxe, aby věděl že to nedělám díky jeho úžasným přesvědčovacím schopnostem, ale díky sobě. Přenesu se zpátky. Když otevřu oči jsem v jiné místnosti a je tma. Tady čas běží jinak než u nás. Rozhlédnu se. Je to ložnice. Na druhé straně pokoje je postel. Na ní leží on. Poznám to. Podle jeho energie i hrbolku na ní. Uchechtnu se a pomalu se vydám k ní. "Asi ti uženu infarkt staříku," řeknu si v duchu a se zlomyslným úšklebkem opatrně vlezu na postel. V ruce se mi blýskne dýka.

Cris: Než stihne udělat víc má naštíplé zápěstí nůž leží na zemi a já sedím na něm v očích mám hodně nasraný pohled.

Rist: Ležím pod ním a ten dement sedí na mě. V zápěstí cítím bolest, ale zatnu zuby nehodlám mu ukázat bolest. Podívám se na něj nahoru, dívá se na mě dost nasraně, ale já mu pohled oplácím. Zavrtím se pod ním. "Slez ze mě ty slone!" neodpustím si ani teď. Když se k ničemu nemá napřáhnu volnou ruku k úderu.

Cris: Zachytím mu ruku. "Ale copak, copak??" ušklíbne se. "Sám si mi vlezl do postele a teď si stěžuješ?"

Rist: Zavrčím, když mou ruku zachytí. "Jo to je fakt, ale jen proto, abych tě v lepším případě odvedl. Velitelé tě volají. A pokud chceš mít ode mě klid tak půjdeš se mnou. Byl jsem vyslán přivést tě a to taky udělám!" zacukám rukou, aby mě pustil. Je mi to ale k ničemu. Když se na mě pohne a já na sobě ucítím celou jeho váhu heknu. "A taky jsem nečekal že, se po mně bude válet taková korba, jako ty!" řeknu, když se snažím normálně a hlavně plynule dýchat.

Cris: "Hmmm, a kdo říká, že od tebe chci klid?? Jsi celkem... roztomilý," skloním se k němu.

Rist: V první chvíli překvapeně vykulím oči. Pak se vzpamatuju a začnu jednat. "Naser si!" vytrhnu mu neporaněnou ruku a od naštípnuté odtrhnu tu jeho. Přitisknu si ji k tělu, protože začíná bolet a natékat a začnu se z pod něj soukat.

Cris: Nepustím ho. Významě se usmívám.

Rist: Znovu mě chytí a nepouští mě, jen se na mě blbě dívá. Zakloním k němu hlavu a nasupeně se mu podívám do očí. "Pusť!" zavrčím varovně jen centimetry od jeho obličeje. Pomalu kolem sebe začínám formovat mou energii na obranu.

Cris: Skloním se k němu a políbím ho. "Hmmmm," zamručím, když stuhne, ale jinak se nebrání.

Rist: Nečekaně se ke mně začne naklánět a pak mě... POLÍBÍ!! Stuhnu. Tohle jsem nečekal. Zvednu obě ruce a zapřu se mu o hruď. Neuvědomím si, že mám poraněnou ruku a když mi v ní projede bolest, zasténám rovnou jemu do úst. Když si to uvědomím zčervenám.

Cris: Když mě začně hrubě škrábat na hrudi zavrním. A když vydechne bolestí vklouznu jazykem do jeho úst a začnu je plenit.

Rist: Snažím se ho ze sebe dostat, ale když bolestně zasténám, zavrní. Škrábu ho do hrudi, ale jemu se to zřejmě líbí. Sakra!! Pak se mi dostane do úst, ani jsem si neuvědomil jak. Začnu sebou bezbranně cukat. Chytne mě ale a znehybní. Pořád plení moje ústa a já sebou už jen párkrát trhnu než ochabnu a zůstanu pod ním v klidu ležet. Moje oči se jen zastřeně dívají do jeho tváře. Najednou se mi do nosních dírek dostane hustá kořeněná vůně rozprostírající se kolem mě a matoucí mi smysly, která mě donutí překvapeně i zvědavě zakňučet. Jeho ústa se zatím pohybují v mých rtech a dráždí můj jazyk, aby se k jeho hře přidal. Bezmyšlenkovitě stisknu zuby a ty se zaboří do jeho jazyka. Po ústech se mi rozleje olověná chuť krve.

Cris: Zaskučím a odtáhnu se od něj. Odplivnu krev. "Tohle se nedělá," zvrčím a zvednu mu hlavu.

Rist: Zmateně se na něj dívám a zvednu jedno obočí. "Kdyby jsi nedělal blbosti a normálně se mnou šel, ušetřil by ses toho," informuju ho tiše o faktu. Dám hlavu na stranu a pokusím se mu uhnout.

Cris: Když dá hlavu na stranu silněji se mu zakousnu do krku, ale jen tak abych mu neublížil a začnu se jeho krku věnovat jemněji. Jako by podmanivě chci ho donutit zasténat slastí.

Rist: Využije situace a zakousne se mi do krku. Zalapám po dechu, když na jemné kůži ucítím jeho zuby i vlhké rty. Pak dokonce i jazyk. Jemně mi putuje kůží. Skousnu si ret a přivřu oči. Roztřesenou rukou mu sjednu k boku a začnu ho od sebe slabě odtahovat. Je mi jasné, že začíná být zle. Jestli se od něj co nejdřív nedostanu, podlehnu jeho dotykům. Je to poprvé, co někdo na mě takhle sahá. Co něco takového cítím. Ještě nikdy se mnou nikdo takhle nebyl, ani nesměl. Jsem dědic trůnu našeho rodu a tak se mě nikdo nemohl dotýkat. A mě to bylo celkem i jedno. Věnoval jsem se zcela svojí práci a ta mi všechno nahrazovala. Ale teď mě drtí zvláštní pocity, které mi přináší on. Doléhají na mě až ze zvláštní a dech beroucí silou. Ale nemůžu se tomu podvolit. Přišel jsem tady z jiného, důležitějšího důvodu. Zacukám sebou a podaří se mi z jeho sevření vyprostit. Překulím se na bříško a nadzvednu se na kolena, abych mohl utéct.

Cris: Chytnu ho za boky a přitisknu se k němu zezadu. "Ale, ale snad by jsi mi neutíkal," zasměju se, znovu ho lehce přetočím na záda, moje oči jemně modře září. "No tak poddéj se tomu," šeptnu svůdně a pohladím ho po hrudi. Vím, že podlehne, tak jako všichni.

Rist: Když si mě přitiskne zadečkem k sobě, skousnu si ret a ruce zatnu do prostěradla. Z hrdla se mi vydere bolestný sten, když mi rukou vystřelí prudká bolest. Už klesám do peřin, když mě přetočí a já se znovu ocitnu pod ním. On se tyčí nade mnou a oči mu září modrou. Zůstanu na něj zírat s roztřesenými pootevřenými rty. Stejně roztřesenými jako moje napjaté tělo, které se brání z posledních sil. "No tak poddej se tomu," šeptne mi svůdně do ouška a pohladí mě po prsních svalech. Mé tělo se rozechvěje ještě víc. Tvář ale vzdoruje dál v zamračené grymase. "Pusť!" řeknu nahlas, ale roztřeseně. "Co si to dovoluješ!" snažím se jeho myšlenky odvést jinam. "Okamžitě mě pusť nebo..." větu nedokončím neboť nevím co potom.

Cris: "Nebo?" olíznu mu spodní ret a políbím ho. Je tak sladký, možná si ho nechám na dýl, usměju se.

Rist: "Nebo... nebo... nebo... " koktám, nemůžu ze sebe nic dostat. No taky co by jste řekli vy, kdyby vám někdo olízl ret a pak vás začal líbat?! Jen se mi hruď začne zvedat čím dál víc zrychleným dechem. Už to nemůžu vydržet, cítím jak ochabuju, jak se mu přestávám bránit, jak pod ním bezbraně zůstanu ležet a dívám se zastřenýma očima do těch jeho. Dokonce cítím i vůni jeho kůže. I když vím, že by jsme neměli, i když proti tomu ještě mám určité zábrany. "T... to nemůžeme," vydechnu a sám se nad svojím chováním, na které nejsem zvyklý divím. Ucítím, jak mě pálí tváře a tak hlavu rychle otočím na bok, aby mě neviděl. Naštěstí mi přes tvář spadnou světlé vlasy a tím mě schovají.

Cris: "Já nevidím důvod, proč by ne," otočím mu tvář zpátky k sobě. "Evidentně to chceme oba," sjedu mu rukou k rozkroku a jemně ho promnu.

Rist: "Já nevidím důvod, proč by ne," řekne a když se jeho prsty dotknou mojí tváře, zachvěju se a z úst mi vyjde jemné zamručení. "Evidentně to chceme oba," najednou ucítím jeho ruku mezi nohama. Prudce vydechnu a prohnu se, prsty jedné ruky mu zabořím do ramene. Druhou mu tam volně položím. Vidím, jak mi natéká. "J... já to nechci," opravím ho a mám skloněnou hlavu.

Cris: "Proč lžeš?" zeptám se klidně, sednu si mu na nohy a vezmu mu poraněnou ruku. "To máš z toho, že na mě jdeš s nožem," řeknu a zanu ho léčit, během chvilky je to v pořádku.

Rist: "Umm..." vyjde ze mě neslyšně. "Já nelžu," zalžu. Se stále skloněnou hlavou ho nechám, aby mě vzal za ruku. "To máš z toho, že na mě jdeš s nožem," pokárá mě a pak už jen cítím jak se mi zápěstím rozlévá jeho hojivá energie. Za chvíli je po bolesti. Jsem tak rád, že se neudržím a slastně zasténám úlevou. Když se vzpamatuju z extáze vyčítavě se na něj podívám a zamračím se. "Tak s čím jiným bych na tebe měl jít, abych tě přesvědčil, se mnou jít k válečníkům a bojovat?" zeptám se ho s lehkým skeptismem v hlase.

Cris: "Už jsem ti říkal, že mě se tohle netýká," řeknu a znovu si jeho tvář otočím k sobě.

Rist: Vzdorně se na něj podívám a stisknu zuby. "Ale týká!" zavrčím. "Už naší otcové uzavřeli tohle bratrství. Byli první. Tak jsme vznikli my... Sylvermysti. Měli by jsme pokračovat v jejich odkazu, a ne jim takhle oplácet," dořeknu a plesknu ho po ruce, kterou si mě k sobě zase otočil, abych mu dal jasně najevo, že mě právě naštval. Posadím se. "Slez ze mě. Jestli ty nechceš, tak já svůj slib splním. Budu pokračovat v odkazu našich otců. Já své bratry nesklamu," řeknu pevně a snažím se z pod něj vyndat nohy.

Cris: Pevně ho chytím za čelist "Nekaž mi tady o povinosti, já svojí splnil" řeknu tvrdě a lusknu, pokojem se rozlije světlo a odhalí bezpočet jizev.

Rist: Při jeho tvrdém hlasu mi páteří přejede zachvění a na kůži se mi oběví husina. Oči se mi rozšíří strachem nad jeho tvrdostí. Ale zároveň se musím držet, abych nezasténal jak se mi to líbí. Když ale lusknutím prstů rozsvítí v místnosti světlo znovu se zděsím. Po jeho kůži je spoustu malých i věčích jizev. "Proboha" vyjde mi šeptem z úst "To se ti stalo při bitvách?!" zeptám se a nedá mi to nepřejet po jedné z nich prstem.

Cris: Přikývnu "Takže mi nekaž o povinosti, já svou už splnil" když mě jemně po jedné pohladí zachvěju se.

Rist: "Kdy tvoje povinnost končí neurčuješ ty." šeptnu zcela uchvácený jeho jizvami a přesunu se na druhou jizvu na prsou, po které zamyšleně přejedu, neuvědomujíc si co to dělám.

Cris: Ani se neobtěžuju odpovědět, jen spokojeně pod jeho doteky zavřu oči.

Rist: Až po chvíli ticha si uvědomím, co vlastně dělám. Já mu tady přejíždím po těle! Rychle odtáhnu ruku a položím si ji na matraci. Odvrátím od něj hlavu. "Odcházím" oznámím mu a zvedám se z postele.

Cris: "To těžko" usměju se. Pořád mu sedím na nohou, takže se nehne dokud ho nepustím.

Rist: "Sakra!" zakleju si. Ani jsem si to neuvědomil.Úplně jsem to vypustil z hlavy, zase...co se to se mnou jen děje?! Zavrčím na něj "Ale pustíš!" řeknu odhodlaně a svalím ho pod sebe, čímš si uvolním nohy. Rychle se od něj odtáhnu, protože se po mě natáhne "No vidíš jak to jde" usměju se na něj sladce zase já.

Cris: "A opravdu chceš odejít?" zeptám se, ležm na posteli jen ve spodním prádle,od podbříšku až na stehno se mi táhne složité tetování.

Rist: Srdce se mi rozběhne jako splašené a já jen polknu "J..jistě že chci, proč se mě ptáš na tak samozřejmou věc?!" zuřím,ale spíše sám nad sebou. Nad tím, co jsem si uvědomil. Na těle se mu skví podobné tetování jako mám já. Znamení Sylvermystů. Já ho mám, ale vzadu od zad, až po bok,kde se mi kolem něj jakoby proplétá. Zamrkám a otočím se od něj zády. Uvědomil jsem si, že bych chtěl skusit jaké to je když s někým jste, když se vás dotýká, když se s danou osobou milujete. Zatnu ruce v pěst a zavřu oči. Pere se ve mě povinnost odejít a chuť zůstat, i když váhavá. Jsem sám sebou dneska tak strašně zmatený.

Cris: Vztanu a přejdu k němu "Vždyť ty sám víš, že jít nechceš" zavrním mu do ucha a jemně políbím tetování.

Rist: "Bože co to je!" panikařím sám v sobě. Jako by ve mě četl. Je to jako když mi otec vysvětloval, když jsem byl malý, jaké to je, když Sylvermyst najde svou druhou polovinu. Nemusí se ptát ví to, cítí to...je to osud. Když se jeho rty dotknou na místečku kůže, kde mám tetování neudržím zasténání. Zůstanu překvapeně stát, nevím co mám dělat. V takové sytuaci jsem nikdy nebyl. "Co když to cítím jen já a pro něj jsem jen děvka, která se mu tak výhodně přichomýtla do postele?! Jen na jedno užití." projde mi myslí aniž bych chtěl.

Cris: Když se dotknu rty tetování, projede mnou elektrický výboj, tak přece jen, chytnu jeho paže a jemně ho začnu kousat.

Rist: Prudce se od něj odtáhnu a zadívám se mu do očí "Já nejsem žádná tvoje děvka!" křiknu zoufale.

Cris: "Oh..já vím že ne" usměju se.

Rist: Překvapeně na něj zamrkám "Ale...nevypadá to tak" šeptnu.

Cris: "Ne vždycky všechno vypadá tak, jak to je" řeknu tiše.

Rist: Jeho tichý hlas mě rozechvěje. Mám chuť ucouvnout a zároveň ho obejmout. "Prosím pojď se mnou, nedělej mi to těžší" poprosím ho.

Cris: smutně na něj kouknu a zavrtím hlavou, už se tam nevrátím.

Rist: Podlomí se mi kolena a svezu se po zdi za mnou k zemi. Hlavu nechám svěšenou. Nemůžu odejít bez něj.

Cris: "No tak" kleknu si k němu.

Rist: Slabě pozvednu hlavu "Už nemám sílu..."šeptnu "Vzal jsi mi ji" nemůžu zabránit jemnému úsměvu na své tváři. Zvednu k němu svůj stejně modrý pohled "Já...už nemám sílu se ti bránit. Nevím čím to je..." zašeptám chabě a zmateně.

Cris: Vezmu ho do náruče "Tak se nebraň"

Rist: Jen zakňourám a zoufale se k němu přitisknu.

Cris: Položím ho na postel a začnu se s ním mazlit.

Rist: Tělem mi projede elektřina a já zakloním hlavu a ze rtů mi vyjede sten. Hned si na ně přiložím ruce.

Cris: "Ale no tak..." dám mu ruce pryč a jemně, vemlouvavě, ho políbím.

Rist: Odtrhne mi ruce od úst a políbí mě. Zavzdychám mu do rtů, jak rychle musím dýchat, abych ten pocit udýchal. Přirozeně přivřu oči a dám hlavu jemě na stranu, aby měl lepší přístup. Pootevřu víc ústa, aby se do nich lépe dostal. Ruce mi nevědomky začnou bloudit po jeho hrudi a bříšku. Je tak hladká a horká. Jeho kůže vydává tak příjemnou a silnou vůni. Točí se mi z ní hlava.

Cris: "Jeen vníméj" šeptnu a začnu ho líbat po hrudi a bříšku, sem tam jemně nebo silněji kousnu.

Rist: "Umhmm..."zavrním, když se jeho rty i zoubky dotýkají skoro po celém mém těle. Cítím jak se mi tam, kde se mě dotkne, stáhnou svaly. Skroutím prsty, které jsou zrovna na jeho bříšku a nehty mu přejedu po kůži na které zůstanou zarudlé škrábance.

Cris: Spokojeně zasténám a zavrním.

Rist: Jeho reakce mě trochu překvapí ale zřejmě se mu to líbí, tak to zopakuju, jen o něco níž. přejedu mu nehtem po podbříšku.

 

Cris: Syknu a spokjeně zasténám.

Rist: Zvuky, které se mu derou z úst se mi líbí.

Cris: Stále se s ním laskám, ale jeho hrubé doteky mě nenechávají v klidu.

Rist: Jeho doteky mě přivádějí k šílenství. Kroutím se pod ním, jako žížalka na háčku. Nevěděl jsem, že se něco takového dá zažít. Zvednu hlavu a nevybíravě ho kousnu do rtu.

Cris: Hlasitě zasténám a tvrdě ho políbím.

Rist: Nemůžu si pomoct, ale zahihňám se. Ještě nikdy jsem si takhle nehrál a neužíval jsem si slabosti toho druhého. Jedině v boji, ale tady to bylo něco jiného. Líbí se mi mít ho tam, kde chci, líbí se mi si s ním hrát. Ale moje tělo si už taky dožaduje větší pozornosti. Napnu se a otřu se o jeho tělo. Víčka se mi přivřou blahem. Přesně, tohle jsem chtěl skusit. Jaké to bude. když se o něj otřu.

Cris: Zasténám a polibky se vrátím k podbříšku.

Rist: Přestanu se ho dotýkat a jen ležím a čekám co bude. Rozhodnul jsem se ho pozlobit. Uvidíme, za jak dlouho si toho všimne a jak se mu to bude líbit.

Cris: Svléknu mu kalhoty a začnu postupovat od kotníku nahoru přes lýtko.

Rist: Zvednu ruce nad hlavu a chytnu se prostěradla. Nadzvednu se, abych mu pomohl sundat mi kalhoty, a ty za chvíli leží na zemi v rohu. Chytne mojí nohu a polibky se dostává přes kotník, stehno, koleno až k lýtku. Celý se chvěju a se zakloněnou hlavou a zavřenýma očima, si užívám ten pocit co mi to přináší.

Cris: Dostanu se k tříslu, kde mu udělám cucflek.

Rist: Polibky pokračuje ještě víš, až k tříslům. Když kousek mé kůže vtáhne do úst a začne jí sát, prohnu se a hlasitě vzdychnu. Nehty mi zaskřípou o prostěradlo. Mám pocit, že ho snad roztrhnu.

Cris: Usměju se a olíznu poraněné místo.

Rist: Zavrtím se pod jeho dotykem.

Cris: Posunu se trochu bokem a nahoru, lehce dýchnu a olíznu ho po celé jeho délce.

Rist: Vytřeštím oči a z hrdla mi vyjede můj první sten. Tělo se mi napne jako struna v očekávání dalšího a tep se mi zrychlí snad na stočtyřicet tepů za minutu.

Cris: Pohltím ho a začnu dráždit.

Rist: Jakmile mě jeho rty obklíčí, zasténám a skroutí se mi snad všechny prsty na nohou i na rukou. Když mě začne dráždit z úst mi vycházejí pravidelné vzdechy, podle toho, jak mě bere do úst. Nevydržím to a podívám se na něj dolů. Ruku mu zapletu do vlasů a stisknu v pěst.

Cris: Kouknu se na něj a usměju se.

Rist: Koutek úst se mi povytáhne v lišáckém úšklebku. Zatlačím sevřenou rukou na jeho hlavu a tím se vsunu víc do jeho úst. Zakloním hlavu a slastně zasténám.

Cris: Nechám se poslušně vést.

Rist: Ještě párkrát se pohne a já cítím jak mu vyvrcholím v ústech. Mé tělo se skroutí v křeči a já vykřiknu. Pak se svalím do peřin a celý vysílený prudce oddechuju.

Cris: Olíznu se "Ještě jsme neskončili" šeptnu a vniknu do něj prstem potřeným gelem.

Rist: Zmoženě zasténám. Už tak jsem vyřízený. Nevím jestli druhé kolo unesu. Nestačím ani nic namítnout a v konečníku ucítím jeho prst, potřený nějakou mastičkou. Překvapeně zvednu hlavu a zaměřím na něj svůj skoumavý pohled "Kde...kde jsi ji...tak rychle vzal...že jsem si ji...ani nevšiml?" ptám se trhaně, stále ještě přemožený pocitem, který mě ještě stále ovládá.

Cris: Usměju se a pohnu prstem.

Rist: Zalapám po dechu, tohle je mučení. Znovu pomalu pociťuju pomalý nástup oné zvláštní a divoké rozkoše. "Crisi..." poprvé vyslovím jeho jméno a přitáhnu si ho k sobě nahoru, abych mohl spojit naše rty.

Cris: Usměju se a polibek opětuju, opatrně přidám druhý prst a začnu ho roztahovat.

Rist: Když od sebe začne prsty odtahovat, vyjeknu. Bolí to! Z očí mi vytrysknou slzy. Sakra! S rozšířenýma očima začnu uhýbat jeho prstům.

Cris: Chytím ho a prsty nechám v klidu "Klid...pššš" setřu mu slzy.

Rist: Zhluboka dýchám. Drží mě a tiší. Říká, že je to v pořádku, že mám být v klidu. Jen kývnu a přestanu sebou škubat. Jen ležím a vyděšenýma očima se na něj dívám. Cítím jak se mi pomalu klidní dech i splašeně bijící srdce.

Cris: "Ták je hodný" pohladím ho po vlasech a opatrně prsty pohnu, zavadím o jeho prostatu.

Rist: V první chviličce je to stejné, a už chci zase cuknout, když udělá něco co vyšle celým mým tělem sadu slastných křečí. Táhle zasténám a pak ještě jednou. Prudce si ho k sobě přitáhnu ještě blíž a nehty mu zaryju vzrušením do ramenou. Prohnu se proti němu, čímš se naše těla o sebe otřou. Začínám cítit jeho vzrušení. Tepe mi přímo na stehnu. Olíznu si ret a pak si ho v očekávání skousnu.

Cris: Když přirazí a zasténá usměju se a jemě pokračuju. Jeho steny jsou pro mě rajskou hudbou.

Rist: S tímhle tempem, jsem už na pokraji vyvrcholení, už zase.

Cris: Vytáhnu z něj prsty a potřu si penis gelem. Roztáhnu mu pořádně nohy "Hlavně klid" pohladím ho po noze a opatrně do něj začnu pronikat.

Rist: Znovu se mi rozšíří oči, je tak velký. Úplně celého mě naplnil a já mám pocit že prasknu. Jsem mu nevýslovně vděčný, že se zastaví. Rukama ho držím za boky a schválně mu do nich zatínám nehty. Při tom rozdýchávám jeho vniknutí. Když jsem se uklidnil, dostatečně pomalu se proti němu pohnu a zasténám, když se mi tělem rozlije rozkoš.

Cris: Počkám až si zvykne, pohnu se a on hlasitě zsténá. Já je přivřu oči a zakloním hlavu.

Rist: Pomalu se ve mně pohybuje. Je to tak zvláštní a úžasný pocit. Nedokážu se ovládat a už ani nechci. Srdce mi bije jako splašené, dech se mi zadrhuje v krku a tělo se mi chvěje touhou a vzrušením. Po chvíli i já proti němu začnu bezmyšlenkovitě přirážet. Nohy mu obmotám kolem boků, čímš se do mě dostane až po kořen. Ztěžka zavzdychám a ruce mu přesunu na ramena, které mu začnu masírovat. Přitom se k němu natáhnu a polibky mu zasypávám ramena a krk.

Cris: Zakloním hlavu "Kousni" požádám vzrušeně a přidám na tempu.

Rist: Když se to kouzelné slovíčko dostane k mým uším, zasténám a přivřu oči. Skousnu si ret a nechávám se pohltit jeho zvyšujícím se tempem, které mě strhává spolu s ním. Zamlží se mi před očima a já jako ve snách přitisknu svoje roztřesené rty na jeho krk a vycením zoubky. Pak ho kousnu, ale snažím se tak, aby ho to nebolelo a pak poraněné místo přejedu jazykem.

Cris: Víc" požádám už skoro mimo sebe a zatnu mu ruce do zadečku.

Rist: Nepokrytě zasténám. Naprosto vzrušený a vystupňovaný na maximum. Tělem mi při jeho hrubém útoku přejede vlna, která mě donutí prohnout se. Líbí se mi to, ani nevíte jak! Zavrčím tedy a pořádně se do něj zakousnu, až cítím, jak mu trošku protrhnu kůži a na jazyku, kterým mu kmitám kolem ranky, ucítím krev.

Cris "Tssss" prohnu se a vzrušeně zasténám, hrubě do něj přirazím a políbím ho na jeho jazyku ucítím svou krev a zavrním.

Rist: "C..Crisi!" vyjeknu a zasténám zároveň. Přitisknu se k němu blíž. Cítím ho snad všude. Chci, aby zopakoval to, co udělal před chvíli, a tak mu přejedu na druhou stranu krku a znovu ho kousnu a tím poraním kůži na jeho krku. "Ještě.." slyším jak mi vyjde ze rtů. Teď už je mi jasné, že jsme si souzení. Stejně tak jak mi to říkal můj otec. Tak jak jen můžou Sylvermysti být. Už by jen stačilo, aby i on ochutnal moji krev a spojení by bylo úplné...mohly by jsme slyšet i své myšlenky. Při té představě se zachvěju.

Cris: Znovu hrubě přirazím a políbím ho, kousnu ho do rtu a nechtě ho prokousnu, omluvně olíznu ranku.

Rist: Zasténám blahem a opětuji mu polibek. Pak udělá něco, co jsem absolutně nečekal, kousne mě do rtu, ale tak nešikovně, že syknu bolestí a když mi místečko oblízne zaštípe to. Prokousl ho!! Pak se dostaví něco, co jsem si nikdy nemyslel, že je možné. Tělem mi projede brnění. Prvně je chladné a najednou se ohřeje, až cítím, jak mi teplo tančí na kůži a jemě svědí. Vzduch kolem nás začne vibrovat a tetelit se. Zhoustne a protne ho velmi příjemná svěží vůně. Je tak strašně podmanivá a silná že nás oba donutí zasténat. Když se mi podaří pozvednout hlavu na Crise, vidím, že se s ním děje to stejné. Když mě udeří další vlna, dovolím rukám ochabnout a přistanu na polštářích. V uších mi začne hučet a na těle cítím horký neodbytný tlak. Zakloním hlavu a prudce vydechuju. Najednou uslyším jemný hlas, jakoby přicházel od někud ze mě. "Riste?" osloví mě zmateně. S překvapením si uvědomím, že je jeho...Crisův. "Jsme spojení" vydechnu v duchu nevěřícně šokem. Jen zamručí, úplně jsem zapoměl že mě teď slyší i když nemluvím. Prudce se prohnu, když mě začne pálit tetování na zádech a boku. Oba dva si ve stejnou chvíli zatneme prsty do kůže. Cítím jako by se mi znamení přesouvalo, nebo spíše...měnilo. Zalapám po dechu a dívám se při tom Crisovi do očí. Pak nastane obrovský víbuch a my se s křikem svalíme na postel vedle sebe. Pak už nic. Nebo spíše skoro nic. Cítím jeho přítomnost a on zase tu mou. Jen ležíme a vydýcháváme to.

Cris: "Tak tohle je spojení" dostanu ze sebe překvapeně a ani si neuvědomím, že jsem si ho k sobě přitáhnul a hladím ho po zádech.

Rist: "Jo" vydechnu a nechám se přisunout do jeho obětí. Cítím, jak mě prsty jemě hladí, stále ještě po brnícívh zádech. To jak doznívá spojení. "No jo, znamení!" vzpomenu si a podívám se dolů na svůj bok a kousek zad co vidím. Tetování je takřka stejné, až na to, že tam mám vpletenou fialovou nit. Není ale úplná. Zamračím se a podívám se na Crisovo stehno a bříško "Je tam!" vyjeknu si v duchu a zírám na jeho intimní partie. Stejně jako já, má své tetování stejné, jen je tam stejná fialová nitka jako u mě...ale ta druhá část. Nevědomky mu po tetování přejedu s rozechvělými rty "Páni.." vydechnu a usměju se.

Cris: Vzdychnu, když se dotkne tetování "JO, ale to, jak ho tetovali, nebylo zrovna příjemný" ušklíbnu se.

Rist: Zasměju se, když mě něco napadne. Podívám se mu do očí, v těch mojich jiskří "Ale za ten orgáč to stálo ne?" zaculím se. Pak se zvednu na lokti "Ne to bylo o hodně lepší než orgáč!" zasměju se.

Cris: Zasměju se a políbím ho.

Rist: Taky se usměju a polibek mu oplácím "Ale teď z pohádky do reality.."řeknu sklesle, ale snažím se to nedat moc najevo. "Musím jít, potřebují mě. Musím se tam vrátit a bojovat" řeknu mu narovinu a zvednu se z postele. Po místnosti začnu zbírat svoje poházené prádlo. Po chvíli stojím u postele oblečený a připravený jít.

Cris: "No..zastav se někdy..." pusměju se lehce.

Rist: "No to si snad dělá srandu ne?" pomyslím si a zamračím se. On si snad myslí, že když si luskne prsty, tak já přiletím?! Nejsem žádná jeho hračka! Hned co se dozví, že jsem s ním spojený se mnou počítá...a co když to nebude tak lehký hmm?" povzdechnu si v duchu a zavrtím hlavou, než zavřu oči a teleportuju se z jeho ložnice.

Cris. Usměju se a začnu se oblékat do černého hábitu, který je vyšívaný rudou a stříbrnou nití.

Rist: Otevřu oči. Jsem spátky v Tartaru, v místnosti co předtím. Hned se na mě podívá skupinka obličejů. Když si všimnou, že nevedu toho, koho jsem měl, ucouvnu před nimi a omluvně se usměju. "Kde ho máš?!" zeptá se nevrle Dante. Další z našich válečníků. "Hihihi..." jen se zahihňám. "Nemohl jsem ho přemluvit, aby přišel" řeknu čím dál potišejším hlasem. Všichni se na mě podívají s očima dokořán. Tohle je u mě neobvyklé. Mé chování se změnilo...a očividně to jde hooodně poznat. Styx zavrčí "Sakra, to ani neumíš splnit tak jednoduchý rozkaz?! Už jsi zvládl i horší...to mi hlava nebere!" pomalu se ke mě plíží jako kočka. Ostatní z bratrstva taky. Ups!!!

Cris: "Tak jsem tady!" rozrazím dveře "Zase abych vám zachaňoval prdele, co?!" zavrčím.

Rist: Vyděšeně sebou cuknu a otočím se po hlase svého...manžela. "Sakra to zní divně" probleskne mi hlavou, když do něj zabodnu svůj pohled. Rozrazil dveře a hrdě stojí na prahu. Ostatní jen valí oči "A doprdele, asi jsem si zadělal na pořádný problém" pomyslím si, když uvidím jak na mě mrkne. "Ten bídák!" zavrčím potichu a na tváři se mi usadí zamračený výraz. Červený jako rajče se k nim otočím zády. I přes tvrdě držený naštvaný a deprimovaný výraz se usměju, když skloním hlavu. Jsem rád že jsem ho poznal. A nelituju toho.

Poslední komentáře
25.11.2014 23:46:43: smileyWee! Já chci další díl ! Dost mě zajímá jak se to vyvrbí.smiley(ps: Taky píši yaoi muj e-mail je h...
 
AUTORSKÁ PRÁVA: Prosím nekopírujte, neglosujte mé články ani mé povídky bez mého vědomí a souhlasu...