Neko.love povídky

Na těchto stránkách se budou objevovat články (povídky) s tématikou homosexuálních vztahů (yaoi, yuri)

Povídky - jednorázové (yaoi)

True Love

Volné pokračování True Friends 

Je to už půl roku co Caleb naznačil Fabianovy své city, je tomu stejně dlouhá doba co trpělivě čeká na jeho odpověď.  Nenaléhá, ví, že v opačném případě by o něj mohl přijít. Zaplaven těmito a jinými chmurnými myšlenkami sedí v pohodlném křesle a prázdně hledí do knihy, automaticky očima přejíždí text a obrací stránky, aniž by se jakákoliv informace dostala až do jeho mozku.

„C..Calebe“ přejde k jeho křeslu Fabián, tmavší hnědé vlasy má  ještě delší a stažené do vysokého culíku  a v karamelových očích je vidět nejistota a váhavost.

„Hmm? Chtěl jsi mi něco Fabi?“ otočí k němu zelený pohled plný naděje

„Já…ano chtěl“ přikývne Fabián nervózně

„Tak spusť“ pobídne ho Caleb a odloží knihu. Fabián se k němu hned na to skloní a vtiskne mu lehký polibek na rty. Caleb jen překvapeně zamrká, tohle nečekal ani v nejdivočejším snu

„C…co to…?“ zeptá se zaraženě

„Ty…ty už o mě nestojíš?? Myslím tím…no…před půl rokem jsi“ začne nejistě „Já nechal jsem tě čekat moc dlouho že….už…už je to pryč…“ téměř vzlykne   

„Ne tak…tak to přece není“ ujišťuje ho Caleb chvatně

„Tak..tak mě polib“ vyžádá si tiše Fabián  a Caleb mu s nesmírnou radostí vyhoví.

Přitiskne se k němu úžeji a Fabián mu nesměle na polibek odpoví  a tiše mu zasténá do rtů.

„Mám to brát tak, že ses rozhodl a že Renji je uzavřená kapitola?“ zeptá se Caleb když se od sebe odtáhnou. Fabián mu jen lehce přikývne a přitiskne tvář k jeho hrudi.

„Jsem rád“ usměje se spokojeně Caleb

„Omlouvám se že to tak dlouho trvalo“ povzdechne si Fabián v tiché omluvně.

„Tohle za to čekání stálo“ políbí ho Caleb do vlasů s mírným pousmáním. Ovine mu paže kolem krku a začne ho líbat náruživěji, jednou dlani nejistě zajede pod košili, kterou má Caleb na sobě. Caleb se mírně zachvěje a prohne se v páteři pod tím dotekem

„Nejdeme na to nějak hopem?“ odtáhne se od něj a pohlédne Fabiánovy do očí .

„Ty mě nechceš?“ zeptá se tiše Fabián

„Samozřejmě že chci, jde mi o tebe“ pozvedne mu tvář ke své

„O mě? Já jsem si nikdy nebyl ničím tak jistý jako tímhle“ ujistí ho Fabián. Nic víc Caleb jako ujištění nepotřeboval, lačně se vrhnul na Fabiánovy rty, tak dlouho po tomhle toužil, ale už přestal věřit.  Jemně ho k sobě přitáhl úžeji a ještě prohloubil jejich polibek a začal ho manévrovat směr ložnice, kde ho povalil na postel a začal se lačně věnovat jeho tělu, Fabián pod jeho doteky sténal a sem tam se mu prohnul vstříc, netrvalo to nijak dlouho a oba skončili nazí , těsném obětí a hlubokém polibku.

„Poslední šance couvnout Fabi“ pozvedne se Caleb na loktech a zadívá se mu do očí .

„Já chci jen vpřed, Cale“ šeptne vzrušeně Fabián a jemně přejede dlaní po celé jeho délce. Caleb jen hluboce vydechne a už na nic nečeká, začne se zkušenými doteky věnovat jeho tělu, laská ho, vzrušuje, připravuje ho na jejich první společné milování.

 

„Bylo to…“ vydechne omámeně Fabián a přitáhne se blíž ke svému milenci

„Úžasné“ doplní ho Caleb a vtiskne mu jemný polibek na holé rameno. Ozve se jen spokojené zamručení a hned na to pravidelné oddechování.

Když se ráno probudí v jeho obětí, je mu neskonale dobře a probudí ho lehkým polibkem.

„Hmm, dobré ráno“ zamumlá ospale ale spokojeně

„Dobré“ lípne ho na čelo „Budu muset za chvíli odejít, ale tak do dvou hodin budu zpátky“ prohodí a přitáhne si ho k sobě.

„Dobře“ přikývne Fabián a mírně se protáhne

„Donesu ti něco sladkého“ políbí ho Caleb a vstane aby si dal sprchu. Fabián zatím obstaral přípravu lehké snídaně.

„Tak já jdu měj se uvidíme se později“ lípne mu ve dveřích Caleb polibek a odejde.

Už měl obstarané všechny obchůzky už zbývá poslední, pak cukrárna a domů za miláčkem. Když ovšem opouštěl knihovnu kde si měl vyzvednout jednu z knih, kterou nutně potřeboval potkal na ulici Renjiho

„Ale, nazdar dlouho jsme se neviděli“ zastaví ho Renji s křivým úsměvem

„Jo, ne že by mi to nějak extra vadilo“ prohodí suše

„Fabián se mi v poslední době celkem vyhýbá, ale je to škoda, v posteli je šikovnej“ prohodí úlisně Renji . Ani se nenadechne a je na zemi, Calebova dlaň v celkem pravidelném rytmu naráží do jeho obličeje.

„Cale!“ dolehne k jeho uším celkem vyděšený Fabiánuv hlas

„Dost!! Prosíím!!“ zaječí a snaží se je od sebe odtrhnout 

„Jsi zlatíčko, že máš o mě strach“   uculí se Renji přes protržený ret

„O tebe?“ vytřeští oči

„Ty si klidně chcípni“ zavrčí Fabián zlostně a taky mu vrazí ránu na solar.

„Pojď lásko…on za to nestojí“ zatahá Caleba za rukáv a táhne ho vstříc budoucnosti bez téhle odporné a otravné jepice.          

  

Žádné komentáře
 
AUTORSKÁ PRÁVA: Prosím nekopírujte, neglosujte mé články ani mé povídky bez mého vědomí a souhlasu...