Neko.love povídky

Na těchto stránkách se budou objevovat články (povídky) s tématikou homosexuálních vztahů (yaoi, yuri)

Povídky - jednorázové (yaoi)

Popelka??

Jenorázovka...originál...snad se bude líbit :)

Vaše Neko

„Vylezeš už z toho pokoje?“ ozve se zpoza dveří hlas mého kamaráda.

„Ne..“ houknu zpátky a prohlídnu se ve vysokém zrcadle. Snažím se udržet, abych nezačal řvát. Jsem oblečený do delší kárované, skládané sukně a bílé halenky, mé světlé dlouhé vlasy jsou stažené do vysokého culíku. A proč tohle všechno?? Kvůli hloupé sázce. Povzdechnu si.

„No tak Ezi..vylez,“ zahučí zase netrpělivě kamarád.

„Řekl jsem, že ne!“ kopnu do dveří.

„Srabe!“ zařve skrz dveře. V tu chvíli vyběhnu ven.

„Sakra…no jo, spokojený,“ zahučím.

„Sluší ti to,“ ušklíbne se.

„Roderiku!“ zavrčím výhružně.

„Ezekieli,“ zazubí se na mě ten prevít.

„Fajn můžeš mi konečně říct, s kým mám jít na tu večeři?“ zahučím.

„S Teretem,“ odpoví klidně a já zblednu.

„S…s Terentem?“ vyjeknu zděšeně.

„Hele kroužíš kolem něj už několik měsíců, kdykoliv je v dohledu zíráš na něj a div neslintáš,“ zabodne do mě ukazováček a já zrudnu.

„Proč toho nevyužít, jeden večer…jako popelka,“ zachechtá se.

„Ty jeden prevíte!!“ zaječím.

„A popelka měla tři večery,“ zahučím skoro plačtivě.

„Nefňukej a pojď, máme tam být za půl hodiny,“ popožene mě ze dveří a vede mě rovnou k taxíku.

„Já tam nechci,“ začnu se vzpouzet

„Sázka..“ připomene  mi chladně a já se teda nechám se sklopenou hlavou odvést.

„No tak hlavu vzhůru,“ obejme mě Rod kolem ramen.

„J..jsem nevozní..co..co když..“ začnu koktat.

„Klid na nic nepřijde, vypadáš dokonale,“ snaží se mě uklidnit, ale nějak se mu to nedaří.

„Jsme tady,“ houkne k nám řidič. Rod mě vystrká z auta a zaplatí. Před barem už stojí ten černovlasí Adonis, je dokonalý. Nedokážu na něj přestat myslet od chvíle, kdy jsem ho poprvé uviděl.

„Tery,“ houkne na něj Rod a on se k nám rozejde, rozklepou se mi kolena. Když mě prohlédne zkoumavým pohledem, sklopím oči.

„Ty musíš být Elliz,“ podá mi ruku. Jen přikývnu a příjmu jí.

„Copak? Snad se mě nebojíš,“ usměje se křivě a pozvedne mou tvář, která zrudne jako přezrálé rajče.

„Jsi roztomilá,“ lehce mě pohladí po tváři a já se mírně oklepu

„Půjdeme dovnitř, ne?“ usměje se a nabídne mi rámě, příjmu a nechám se odvést do příjemného klubu.

Večer proběhl celkem v pořádku povídali jsme si, smáli se a já se do něj zamilovával čím dál víc, už to nebyl ten vzdálený anděl. Byl to vtipný, milý, pozorný a nádherný kluk.

„Zatančíme si?“ vytrhne mě z myšlenek jeho hluboký hlas.

„Ráda,“ přikývnu a nechám se odvést na parket.

„Uvidíme se ještě?“ šeptne mi do ucha otázku. Upřu na něj smutný pohled

„Je mi líto jsem tu pouze na jeden den, zítra zase odjíždím,“ odpovím

„Jaká škoda…zalíbila jste se mi,“ lehce mi přejede palcem po rtech. Zakňučím, vytrhnu se z jeho objetí a vyběhnu z restaurace. Utíkám nočním městem, ani nevím kam. Po pár metrech skopnu boty na nízkém podpatku. Dál už utíkám na boso s botami v rukou. Doběhnu do parku kde si zlomeně sednu na houpačky.

„Tohle byla hloupost!“ povzdechnu si zlomeně a začnu se pomalu houpat. Měl jsem tušit že z toho nevzejde nic dobrého. Jen mi to ukázalo, to co nikdy nebudu moci dostat, to co nikdy nebude moje. Z očí mi skapnou slzy a já se je ani nesnažím zastavit.

„Jsem idiot!“ zavrčím nahlas.

„Jo, to jsi,“ ozve se nedaleko ode mě známý hlas.  Jen překvapeně zamrkám.

„T..Tery?“ polknu a pootočím k němu hlavu.

„Jo jsem to já, byla hloupost takhle utíkat,“ probodne mě pohledem. Pokorně sklopím hlavu.

„A ještě větší hloupost byla myslet si, že ten tvůj převlek neprokouknu, Ezekieli,“ řekne chladně a já mám pocit, jako bych dostal políček.

„N..nebyl to můj nápad,“ šeptnu omluvně.

„Ne že by ten převlek nebyl dokonalý, nepoznal bych tě kdyby…“ v jeho hlase je cítit mírné pobavení.

„Kdyby?“ zvednu k němu zelené oči, abych mu viděl do tváře

„Kdybych neměl detailně prostudovaný každý detail téhle dokonalé tváře,“ pousměje se a jediným lehkým pohybem mi rozpustí vlasy.

„C..co..já nějak..ne..nechápu,“ zakoktám překvapeně a vytřeštěně na něj hledím.

„Takže jinak,“ povzdechne si a skloní se k polibku. Chvíli jen zaraženě hledím před sebe než se do polibku zapojím a omotám mu paže kolem krku.

„A..ale já ne..nejsem žena,“ zamumlám stále na půl omámeně, když se odtáhne.

„To doufám,“ ušklíbne se a znovu mě políbí. Přitisknu se blíž k němu. Tiše zasténám, když dlaněmi vklouzne pod halenku a dotkne se holé kůže.

„Přesuneme se ke mně. Co říkáš“ šeptne mi do krku kterému se zrovna věnuje.

„Ale..to přece…“ odtáhnu ho do sebe třesoucíma se rukama.

„Dobře,“ povzdechne si.

„Asi moc spěchám, co?“ opře si čelo o mé.

„Odvedu tě domů,“  chytne mě za ruku a společně opustíme park.

„Tak tady bydlím,“ usměji se nervózně, když stojíme přede dveřmi menšího domku.

„Dobrou noc,“ lehce mě políbí na rty.

„Dobrou,“ šeptnu v odpověď a zapadnu do domu. Rychle vyběhnu schody do pokoje, kde se složím na postel s přihlouplým výrazem. Pak rychle vyskočím a zapadnu do koupelny. Po teplé sprše zase zalehnu a usnu bezesným spánkem.

Ráno jdu do školy celý nervózní. Ještě u skříňky, kde si vytahuju věci, se lehce třesu.

„Dobré ráno,“ ozve se mi u ucha příjemný hlas a před obličejem se mi objeví rudá růže.  Otočím se a pohlédnu do rozesmáté Teryho tváře.

„Dobré ráno,“ usměji se a vrátím mu lehký polibek.

„Co bys řekl obědu, dneska po škole?“ zeptá se o obejme mě kolem pasu.

„Moc rád,“ usměji spokojeně. Zrovna v tu chvíli zazvoní na hodinu.
“Tak zatím,uvidíme se o přestávce,“ naposledy mě políbí a zapadne do třídy. I já se pomalu vznáším směrem k té své, naprosto ignorujíc nevěřícné, závistivé a nenávistné pohledy.

„Vidíš to, já říkal že to dobře dopadne,“ obejme mě kolem rmen Rod a já jen s přikývnutím zasednu do lavice.      

          

  

 

                       

      

Žádné komentáře
 
AUTORSKÁ PRÁVA: Prosím nekopírujte, neglosujte mé články ani mé povídky bez mého vědomí a souhlasu...