Neko.love povídky

Na těchto stránkách se budou objevovat články (povídky) s tématikou homosexuálních vztahů (yaoi, yuri)

Povídky - jednorázové (yaoi)

Na prodéj

Jednorázovka ......možná někdy přibude i volné pokračování...ale nic není jisté 

Seděl na vysoké barové stoličce, na tváři, smutný a mírně vyděšený výraz který dával jasně najevo že tady být nechce. Všude kolem se po sobě plazili páry, jeho kolegové se zdatně činily, zatímco mu tohle nebylo zaručeně pochuti, oni si to evidentně užívaly.
“No tak Seby, trochu se usměj takhle si klienty nezískáš“ napomene ho barman

„Já o žádné nestojí, nestojím ani o to být tady“ šeptne a upije z minerálky, přitom se mírně zavrtí. Je tu už dva měsíce ale stále si nezvykl na to vystavovat se jako kus masa a nabízet se.

„A kam bys šel??“ ostře se na něj podívá barman a odloží utěrku kterou zrovna pucoval leštěnou barovou desku

„Třeba na ulici, já….tohle prostě není pro mě“ odpoví mu sklesle

„Jenže šéf tě nepustí“ oznámí mu to co moc dobře ví „Tvůj otčím, mu tě prodal jako splátku za dluh musíš se s tím smířit a hlavně měl bys začít vydělávat jinak tě prodá a bůh ví kde bys skončil“ podívá se na něj barman ostře a při pohledu na jeho ztrápenou tvář si povzdechne je tak mladý a nevinný pro tuhle práci. Pořádně si ho prohlédne, sedmnáctiletý mladík s vlasy barvy prosluněného písku, jasně zelenýma očima a jemným obličejem, dokonalý prototyp ukeho. Jeho štíhlá postava se choulila do sebe jak se snažil alespoň z části chránit před zvědavými pohledy a jeho slovy. Když od něj odpoutá pohled zahlédne  jak se k nim blíží jejích zaměstnavatel s postarším mužem po boku, muž si prohlídne Sebastiana a následně spokojeně přikývne.

„Zdá se že ti šéf vede klienta“ upozorní ho. Sebastian se prudce otočí, když spatří muže mírně pobledne zděšením.

„Ne..já“ špitne    

„Marku nalij nám drink“ pořádá šéf a sedne si vedle Sebastiana

„A ty Sebastiane“ otočí se na mladíka „Jsi jdi zabalit, odcházíš tady s panem Terakim“ kývne na muže po svém druhém boku. Sebastian jen sklesle kývne a odchází splnit příkaz.

„Pane?“ podá mu obědvaný drink Mark

„Něco se ti nezdá?“ pozvedne obočí a upije

„Je to vaše rozhodnutí pane, ale….nemyslím že zrovna Sebastián“ naznačí mírně a neznámí muž se rozesměje

„Ne…mladý muži nemusíte mít starost nechci ho pro sebe“ řekne když se trochu uklidní

„Omlouvám se,  není to má starost“ ukloní se pokorně a jde si po své práci.

Sebastián si zatím balí a myslí mu bloudí neradostné myšlenky, přemýšlí nad tím co ho u toho muže čeká, je si jistý tím že asi nic moc dobrého s pocitem konečna zaklapne kufr. Myslí mu proběhne myšlenka na útěk, chytne se jí jako tonoucí stébla. Opustí pokoj a i s kufrem sestoupí po schodech do baru.

„Ach, tak tady tě máme“ usměje se nuceně Mark a postarší muž v rychlosti dopije „No děkuji vám, je radost s vámi obchodovat“  potřese si se šéfem, teď už vlastně bývalým rukou a kývne na Sebastiana aby šel s ním. Ten se pomalu rozejde za ním, před barem na ně čeká už přistavené auto s řidičem. Když oba nastoupí rozkáže muž řidiči aby je odvezl domů. Celou cestu je ve voze podivné a tíživé ticho, Sebastián hledí do zemně zatím co muž naproti němu si ho bedlivě prohlíží.

„Pane za chvíli tam budeme“ upozorní řidič a to už vjíždějí na pozemky přilehlé k rozlehlému domu

„Tak Sebastiane, vysvětlím ti proč jsi vlastně zde“ promluví muž klidně když se ocitnou samy v prostorné pracovně.

„Můj syn je gay, a já si dlouho lámal hlavu nad tím co mu pořídit k jeho osmnáctým narozeninám“ vysvětluje pomalu  „Pak jsem přišel na nápad pořídit mu milence, začal jsem zjišťovat jaký tip se mu líbí a pak hledal odpovídající muže. Nikdo jeho vkusu nevyhovoval tolik jako ty“  ukončí vysvětlování

„Ta…takže jste mě…koupil…jako dárek?“ zamrká překvapeně, dostane se mu mírného přikývnutí.

„Doufám že nebudeš dělat problémy a splníš mému synovy vše co bude chtít“ řekne a zabodnu mu pohled do očí.  Sebastián zbledne ale jinak nedá najevo jak ho ta představa vyděsila.  Muž za stolem zmáčkne nenápadné tlačítko pod jeho deskou a do pokoje vejde vysoký muž s mírně prošedivělými skráněmi.

„Wilieme, zaveď tady Sebastiana do pokoje a připrav ho“ nakáže a oba propustí. Sebastián se pomalým nejistým krokem rozejde za oním mužem a nechá se zavést do patra, do prostorného pokoje s manželskou postelí.

„Vítám tě u nás…Sebastián že?“ pousměje se jemně Wiliem

„A…ano“ přikývne

„Nemusíš být nervózní, mladý pán je dobrý muž, i když nevím jestli z tohohle bude nadšený“ snaží se ho uklidnit Sebastián, poslední část si řekne spíš pro sebe a začne vytahovat nějaké věci ze skříně, je to vínově červený oblek s tmavou košilí a bílou vázankou.

„Myslím že ti bude, oblékni se“ podá mu ho a Sebastián bez protestů poslechne. Vypadá opravdu dobře, tmavá barva zvýrazňuje bledost jeho pokožky a střih obleku jemné křivky jeho těla.

„Posaď se“ ukáže Wiliem na stoličku a načne mu upravovat vlasy co nedbale rozcuchaného účesu, nakonec mu jemně nalíčí oči pro zvýraznění černou tužkou.

„Tohle si nasaď“ podá mu škrabošku je bílá poseté červen zlatými ornamenty

„Dokonalé“ pousměje se spokojeně. Sebastián se koukne do zrcadla a zmateně zalapá do vzduchu, tohle že je on?? Tahle bytost ze které vyzařuje sexepíl a tajemno

„N..ne tohle…nejsem já“ natáhne nejistě ruku k zrcadlu

„Ale ani jsi“ ujistí ho, v tom zaslechnou přijíždějící auto „No vida stihli jsme to přesně“  nadhodí Wiliem a vystrká ho z pokoje, pak ho zavede do místnosti z níž jedny dveře vedou na chodbu a druhé do pracovny.

„Počkej tady přijdu pro tebe“ ujistí ho a odejde. Sebastián přejde k oknu které vede do rozlehlé zahrady. Zacloumá s ním, je zamčené, stejně jako dveře uslyšel totiž otočení klíče po tom co Wiliem odešel. S povzdechem si sedne do křesla a čeká na svůj osud. Netrvá to nijak dlouho a dveřmi vedoucími do pracovny vejde Wiliem, pokyne mu aby šel za ním a on poslechne. Ocitne se zpět v pracovně jen co spatří mladíka před sebou zalapá po dechu, má zavřené oči. Jeho zorničky se rozšíří úděsem, jeho tvář ještě víc pobledne, zděšeně zakroutí hlavou. Tohle je snad zlí sen, ale už je pozdě červenovlasí mladík před tím otevře karamelové oči a pohlédne přímo do jeho tváře, nejdřív jen překvapeně zamrká.

„Otče, co to tajemná co tu dělá Sebastián? A proč vypadá takhle??“  otočí se na svého otce zmateně a Sebastián jen poníženě sklopí hlavu .

„Cože? Vy se znáte?“ zeptá se nevěřícně starší muž

„Je to můj spolužák“ zamračí se

„Ach…no…já ti ho koupil k narozeninám, jako milence, odpovídá přesně tvému vkusu a popisu který si mi dal“ usměje se spokojeně otec

„Koupil?? Jak koupil??!!  Jak jako milence!!! Zatraceně!!“ projede si rukou delší rusé vlasy

„D..Darie“ vykoktá ze sebe roztřeseně Sebastián jako by až teď konečně našel hlas

„Byl majetkem jednoho známého mého známého koupil jsem ho do něj, dělal u něj prostituta, ale byl jsem ujištěn že je zdraví a pravděpodobně ho budeš muset zaučit, navíc opravdu přesně odpovídá tvému popisu“ pokračuje spokojeně otec jako by si ani nevšil jak je jeho syn rozčílený

„Majetkem!!!“  zaječí na celý dům „Je to člověk ne věc!! A jasně že odpovídá mému popisu já ti popisoval JEHO“  při posledním slově ukáže prstem na Sebastiána který se mírně přikrčí

„Tak to je úžasné“ usměje se spokojeně otec

„Posloucháš mě vůbec!! Jak tě něco takového vůbec napadlo kupovat mi člověka“ ječí už nepříčetně

„Byl to nápad myslel jsem že by se ti mohl líbit“ zamračí se otec jako by mu až teď došlo že zjevně přestřelil

„Pojď Sebastiane“ chytne vyděšeného mladíka za ruku a táhne ho do svého pokoje.

„Můžeš mi to nějak logicky vysvětlit“ řekne už celkem klidně když se za nimi zavřou dveře pokoje

„Tvůj otec ti už všechno řekl“ povzdechne si a sundá si masku „Patřím teď tobě…ech…pardon vám mladý pane“ dodá a poopraví se

„Jaké patříš?, jaké mladý vane?? A jaké vám??“ nechápavě na něj kouká „Já myslel že jsme přátelé“ dodá trochu smutně

„My…byly jsme ale….“ Odmlčí se „Omlouvám se“ špitne

„Posaď se“ ukáže na křeslo a on poslechne

„Prý jsi dělal prostituta“ zeptá se Darius, sám zůstane stát a hledí do té nádherné tváře stažené ponížením, bodne ho u srdce a on si k němu přiklekne

„Má..má matka se po smrti otce znovu vdala ze začátku bylo všechno fajn…pak ale začal pít a dělat dluhy, má matka těžce onemocněla je po půl roku co zemřela a otec aby splatil ty nejhorší dluhy které měl..mě..mě prodal…no spíš vyměnil jako splátku….je tomu dva měsíce….musel jsem pro toho chlap pracovat v jenom baru jako…jako prostitut….ale neměl jsem moc klientů…vlastně za ty dva měsíce jediného a ten znechuceně odešel když jsem se rozbrečel a začal ho prosit ať to nedělá…pak mě koupil tvůj otec…“ ukončí to jeho postava se přitom choulí čím dál víc do sebe.

„To jsem netušil…já omlouvá se….měl jsi něco říct“ pohladí ho Darius po tváři
“Co jsem měl říct?? Jak jsem to měl říct??“ podívá se na něj ublíženě „Měl jsem přijít a říct:  Hele otčím mě prodal a já dělám kurvu?“ jeho las je dutý a prázdný

„Promiň, měl jsem přijít na to že něco není v pořádku“ promluví po chvíli Darius sklesle

„Neměl jsi jak, v přetvařování jsem byl vždycky dobrý“ zakroutí hlavou   

„Nepustím tě tam zpátky“ ujistí ho Darius a pevně stiskne jeho dlaň

„Proč se tak staráš??“ koukne na něj nechápavě

„Mám tě rád…mám tě hodně rád Seby“ vyzná se mu Darius on zůstane je němě zírat do jeho tváře a hlubokých upřímných očí.

„Mám návrh, co kdybys zůstal tady se mnou“ navrhne „Otci řeknu že jeho dárek přijímám“ Sebastián značně pobledne a mírně se odtáhne

„Nebudu na tebe naléhat, nepopírám, moc rád bych aby ses stal mým milencem, ale ne jen to chci tě jako partnera, jako přítele, proto počkám“ ujistí ho Darius s pohledem sále upřeným do jeho očí

„Já…..děkuju….ale….já…nevím jestli kdy…“ naznačí nejistě

„Nechci jistotu, jen malou naději“ pohladí ho konečky prstů po vlasech

„Já…“ dřív než stačí doříct přimknou se k jeho ústům jemné rty v mírném polibku který nijak nenaléhá. Darius se  jen jemně otírá svými rty o jeho dokud se v mírném povzdechnutí nepootevřou jemně po nich přejede jazykem a opatrně pronikne jazykem za hradbu bílých zubů.
“Takže?“ odtáhne se od něj Darius, ano byla to pod pásovka ale on momentálně hrál o vše

„Myslím…že bychom to mohli zkusit“ odpoví  mu Sebastián udýchané odpovědi s mírně omámeným výrazem ve tváři.

      

Žádné komentáře
 
AUTORSKÁ PRÁVA: Prosím nekopírujte, neglosujte mé články ani mé povídky bez mého vědomí a souhlasu...