Neko.love povídky

Na těchto stránkách se budou objevovat články (povídky) s tématikou homosexuálních vztahů (yaoi, yuri)

Povídky - jednorázové (yaoi)

Memories

další trochu depresivní (Sakra je jich víc než jsem si myslela) :)

Stál před domem kde vyrůstal je to už víc jak padesát let co ostud odešel. „Je to zvláštní připadal mi větší“ poznamená k dívce která ho tu doprovází. Ta se jen mírně pousměje „A honosnější“ podá, tentokrát dívčino čelo protne vráska, dům je v žalostném stavu i když nehrozí přímo zřícení ale je značně zanedbaný „Opravdu tam chcete jít?“ zeptá se ještě naposledy „Ano, ale sám počkejte prosím tady“ rozejde se k domu a jí nechá za sebou, vystoupá po schodech a otevře dveře, zůstane stát v kdysi ho¨nosné hale. Najednou mu přijde jako by se čas vracel z pátky.

 

 

**Je mu dvacet, delší tmavé vlasy má stažená v ohonu a inteligentní hnědé oči se dívají směrem do patra vydá se po schodech na horu kde ho čeká on, jeho matka mu celou dobu propaluje díru do zad ví co ho tam čeká ale není zbytí. Jde přímo za svým cílem, otevře dveře.   

 

Sám jde ve svých stopách stojí v tomtéž pokoji, jenže je prázdný bez nábytku, lustr je rozbitý na zemi a okno vysypané. „Vůbec to tu nevypadá jako tenkrát“ řekne si

 

**Pokoj je vybaven tmavím nábytkem kterému vévodí obrovská masivní postel „Miláčku“ skočí mu kolem krku drobný blonďák se zelenýma očima „Chyběl si mi“ dovolí si ten luxus aby ho objal „Adame“ odtáhne po chvíli od sebe „Ano“ dychtivě se na něj zadívá „Já, budu se ženit“ řekne přímo a sleduje jak blonďák bledne a sune se k zemi „k..kdy“ zvedne k němu skelný pohled „za měsíc“odpoví „M..měsíc“ vytřeští oči „T..to musíte nebo..“ skenuje ho mladší pohledem „Ano, musíme“ odpoví, v mladíkovy před ním uvadne poslední jiskřička naděje „A..aha, tak...hodně štěstí“ popřeje jeho hlas z ní dutě „Tobě taky“ popřeje m,u nazpět a otočí se k odchodu „Danieli“ zarazí ho ve dveřích, jen se otočí „Ano?“ chvíli je ticho „Miluji tě“ ozve se za jeho zády tiše „Já vím“  zazní jeho odpověď  a opustí pokoj.

 

Po vrácčité tváři stékají při té vzpomínce slzy nemohl jinak, jeho otec umíral a na smrtelné posteli ho požádat aby si vzal Nikol, a on souhlasil nemohl ho zklamat, jaká ironie byla když zjistil že Nikol před jejich svatbou utekla, nic z toho co následovalo se nemuselo stát. šel do toho domu ještě jednou tajně aby ho vyděl, naposledy, tajně.

 

**Opět otvíral dveře ale tentokrát to bylo jiné, chtěl mu dát vysvětlení které si zasloužil. Bohužel bylo pozdě. Ležel tam v ruce zbraň a v prostřed čela díra, bolestně zařval a rozběhl se k němu, bylo pozdě byl mrtví. Vedle něj ležel dopis s jeho jménem, otevřel ho a četl

 

Nejmilovanější Danieli,

Pokud čteš tohle jsem zjevně po smrti a učinil jsem tak vlastní rukou, byl jsem ten druhý, ale nechtěl jsem stát v cestě rozhodl jsem se odejít z tvého života. Ale můj život bez tebe by byl nesnesitelný, prosím buď šťastný lásko. 

Adam         

 

Cítil stejnou bolest jako tenkrát, prázdno a nicotu. „Promiň Adame, tvé poslední přání jsem  splnit nemohl, měl jsem dlouhý život ale bez tebe nebyl šťastný“ šeptne do pokoje, kolem se prožene chladný výtr a roznese listí a trochu prachu.   

Žádné komentáře
 
AUTORSKÁ PRÁVA: Prosím nekopírujte, neglosujte mé články ani mé povídky bez mého vědomí a souhlasu...